zdroj: Silvie Jurečková pro časopis Regenerace

Naše duševní schopnosti jsou jako rozlehlý vesmír. Nevíme, kam až sahají, co vše se v nich skrývá a jakou mají moc. Jednou z možností, jak do nich alespoň trošku nahlédnout, je skrze extraokulární vidění. Terapeutickou metodu EOV (Extra Okulární Vidění), při které je možné vidět se zavázanýma očima, propaguje zakladatelka mexické asociace Viendo por el Mundo paní Verenice Carvajal. Podle ní EOV posiluje intuici a sebedůvěru, což je znatelné zejména u výrazně emočně zatížených dětí. Po kurzu se zlepšuje jejich chování, soustředěnost a vztahy s okolím.

V čem metoda extraokulárního vidění (EOV) spočívá?

Je to schopnost vidět se zavázanýma očima. Dětem zakryjeme oči maskou a ony skrze tuto masku vidí. Rozpoznají barvy, vidí obrázky, dokážou číst. Je to schopnost, se kterou se všichni rodíme, ale buď o ní nevíme, nebo ji postupně ztrácíme jako reakci na naše životní přesvědčení. Kdy nás třeba rodiče učí, že musíme mít otevřené oči, jinak neuvidíme. Většina přesvědčení a podvědomých vzorců vzniká nejčastěji právě v dětství. Proto je velmi důležité, jak vychováváme naše děti a jak s nimi mluvíme. Průměrný člověk využívá 5% kapacity mysli na myšlení. Ale dítě, které dokáže vidět se zavázanýma očima, což znamená, že je to vědomé dítě, napojené samo na sebe, dokáže ve stavu alfa, ve kterém probíhá kurz EOV, využívat dalších 5 % svých mentálních kapacit. Ale zda vidí nebo nevidí, by nemělo být pro dítě či rodiče až tak důležité, klíčové jsou pozitivní změny, které následně u dětí a dospívajících, kteří si projdou kurzem, pozorujeme. Kurz je učí pracovat se svou myslí, intuicí, rozšířeným vědomím a EOV. Dodává sebedůvěry, zlepšuje intuici, posiluje jejich vůli. Zlepšuje se jim tak chování doma, ve škole i ve společnosti obecně, ale lépe se chovají i k sobě samým.

Jak je možné, že mnoho kultur na světě o této metodě neví, když je to pro člověka něco tak přirozeného?

Metodika EOV je relativně známá v různých zemích světa, ale je spousta lidí, pro které není akceptovatelná. Je to neznámá věc a někteří lidé to, čemu nerozumí, považují automaticky za podvod. A tím, že tomu nevěří, nejsou ani otevření možnosti si to vyzkoušet, aby se mohli přesvědčit, že opravdu dokážeme vidět bez použití fyzických očí.

Odkud tato metoda pochází?

Už v 70. letech 20. století s dětmi pracoval doktor Guillermo Altamirano, který v rámci své práce používal i metodu zavazování očí. Protože když utlumíme zrakový orgán, můžeme lépe rozvíjet ostatní smysly. Tento lékař pracoval i s dětmi, které dokázaly například zlomit nůž pouhou myšlenkou. Ke mně osobně přicházela metodologie EOV i další techniky různými cestami. Dala jsem tak dohromady to, co z mé zkušenosti funguje nejvíce, a tuto svoji metodu jsem vyzkoušela jak na individuální práci s dětmi, tak i ve školách v Mexiku. Sama jsem byla zvědavá, kam až mohou pozitivní změny u dětí dojít. Rodiče mi pak reportovali, že poté, co jejich děti prošly kurzem, začaly se zlepšovat ve škole. Viděli i velkou změnu v jejich chování a ve způsobu, jak se vyjadřovaly. A vždy ve velmi pozitivním duchu, kdy se děti začaly zajímat nejen o sebe, ale i o své okolí.

Byl mexický školský systém metodě EOV otevřený nebo jste narážela na skepsi?

Všechno dohromady. Možnost vyzkoušet metodu EOV jsem dostávala pouze ve školách, které byly na okraji mexických měst, v těch nejchudších oblastech. Většina z těchto dětí třeba nikdy v životě neviděla vajíčko. Často v těchto školách už nad dětmi zlomili hůl a řekli mi, že si tam mohu vyzkoušet, co chci, že těm dětem už stejně nic nepomůže. A paradoxně jsem ty největší změny viděla právě u těchto dětí, které bojovaly o přežití. Po EOV se hodně změnilo jejich chování i přístup k životu. Ze začátku byl velký problém se vůbec do nějakých škol dostat a zároveň mít dostatek instruktorů, kteří by se toho mohli účastnit. A také pro spoustu rodičů to bylo něco divného a nechtěli své děti vystavovat nějakým pokusům. Ti první, kteří mi začali dávat pozitivní zpětnou vazbu, byli učitelé, kteří viděli, jak se děti začínaly měnit, zejména jejich přístup ke škole a výuce, ale i jejich celkové chování. Práci v těchto školách jsme vždy poskytovali zdarma, protože jsme chtěli, aby tato metodika mohla pomoci co největšímu počtu dětí. Kurzem tam neprošly jen ty děti, kde to bylo proti náboženské víře jejich rodičů.

Jak samotný kurz probíhá?

Na začátku je lepší nedávat dítěti příliš mnoho informací. Často jsou samy natěšené, co se vůbec bude dít, protože si mohou vyzkoušet schopnost, která je pro ně jakoby nadpřirozená. Vidí, že ne každý to umí a chtějí to vyzkoušet samy na sobě. Sezení se skládá ze tří částí: v první se dělá cvičení, při kterém se děti vědomě zbavují negativních emocí a pocitů a plní se pocity pozitivními. V druhé části se pracuje s myslí, která se musí unavit, aby přestala přemýšlet, a aby se mohlo dítě dostat do stavu relaxace. V této části se pak pracuje s imaginací a uchováváním pozitivních obrazů v mysli. V poslední části se pracuje formou hry s maskou a zakrytýma očima. Instruktor však během kurzu nevede dítě jen k tomu, aby se aktivovalo extraokulární vidění, ale aby znovu dokázalo objevit schopnosti, dovednosti a kapacitu své mysli a intuice proto, aby se mohlo dál rozvíjet. Pomáhá dítěti s emocionální zátěží nebo se strachy, které si s sebou nese a které mu nedovolují se v životě rozvíjet tak, jak by mohlo.

Jsou instruktoři vystudovaní psychologové?

Ne, i já sama jsem technická inženýrka. K tomu, aby byl člověk instruktorem EOV, to není nutné. To, co u dětí a dospělých vytvoří změnu, je samotná metodologie EOV. Přicházejí k nám i děti, které jsou dlouhodobě v péči psychologů nebo psychiatrů, nebo třeba berou dlouhodobě antidepresiva, třeba i po dobu šesti let, a nic moc se u nich nemění. Proto ani naši práci nenazýváme terapií, protože pro děti, které už prošly mnoha terapiemi, je jakákoliv zmínka o další terapii stresující. Během EOV dochází k výrazným zlepšením a ve 100 % případů dítě končí tak, že už léky nemusí brát. Ideální je, když je spolupráci otevřen i lékař. I díky tomu se nám na kurzech poslední dobou objevuje více a více psychoterapeutů či psychologů. Jediné, co instruktor potřebuje, je věřit v metodologii EOV a dělat svoji práci s láskou. Když dá dítěti lásku a pozornost, tak ho dokáže opravdu posunout. A samozřejmě si naši instruktoři musí také sami projít kurzem, ale navíc dostanou i nástroje pro to, aby mohli pracovat sami se sebou, aby dokázali kontrolovat svoje emoce nebo se zbavit negativních zátěží, které si za svůj život nashromáždili. Aby byl instruktor dobrým instruktorem, tak musí být sám v emocionální rovnováze a mít vyřešených co nejvíce vlastních věcí. Pak nemusí být vystudovaný psycholog.

Ptám se hlavně z toho důvodu, zda i v dobré víře nemůže instruktor v dítěti otevřít silnější emocionální téma, nějaké trauma, které nebude schopen následně ošetřit.

S metodologií EOV pracuji už více jak 12 let a ještě nikdy jsem nezažila, že by se stala nějaká chyba, která by dítěti ublížila. Vždy je tam něco, co v daný moment pomůže. Instruktoři dostávají velmi obsáhlý manuál, ve kterém je metodologie přesně popsaná a musí ji pečlivě dodržovat, nic do ní nepřidávat ani odebírat, protože víme, že jenom takhle to funguje. To nejhorší, co se může stát je, že dítě nebude vidět se zavázanýma očima, ale i tak má EOV pozitivní vliv na jeho chování.

Nejsou děti smutné, když ani po několika sezeních nevidí? Nemají pocit, že je s nimi něco špatně, že selhaly, když ostatní děti vidí?

Pokud se objeví deprese, smutek nebo strach, tak to nejsou stavy, které vyvolá samotná metodologie. Určitě se dítěti objevují v životě i v jiných situacích a obdobných souvislostech. Je to něco, co si dítě už s sebou nese na samotný kurz. A práce instruktora je tyto emoce rozklíčovat a pomoci je dítěti zpracovat. Máme nástroje na to, jak pracovat se smutky, se strachy, že jsem selhal, že jsem udělal chybu, že něco nedokážu – jsou to jedny z nejčastějších témat, které zpracováváme už během prvních lekcí.

Co vlastně znamená, když dítě ani po několika lekcích nevidí?

Máme zkušenost, že děti od 6-12 let vidí vždycky. Pokud je instruktor dobrý, tak dítě rozkouká většinou už na první nebo druhé lekci. A když dítě nevidí, tak je to známka toho, že si nese nějakou emocionální zátěž, která mu schopnost vidět blokuje. Anebo jde o přílišnou rozumovost, že tomu třeba nevěří nebo mu někdo řekl, že to není možné. Gró práce instruktora je pak odhalit příčinu toho, co dítě blokuje, nebo co mu způsobuje problémy, se kterými si rodiče neví rady, a pomoct mu s tím. Od 13 let výše schopnost aktivovat extraokulární vidění klesá, protože čím jsme starší, tím jsme racionálnější, tím si neseme více různých limitujících přesvědčení, strachů a negativních emocí.

Existují nějaké studie o tom, co se děje v mozku, když se začne aktivovat extraokulární vidění?

Práce v rámci EOV je ve stavu meditace, ve stavu hladiny alfa. Je dokázáno, že v tomto stavu mozek pracuje lépe, je schopen si třeba nějaké věci lépe pamatovat, lépe si něco vybavit, lépe se koncentrovat. A aby si dítě udrželo tento meditativní stav i ve chvíli, kdy masku nemá, jsou do metodologie hodně začlenění i rodiče. Ti dostávají na základě práce s dítětem doporučení, jak u dítěte udržet pozitivní změny, a co od nich jejich dítě potřebuje, aby se zlepšilo to, s čím do kurzu přišli. Pozitivní změny si dítě nejlépe udržuje, když se cítí šťastné a radostné. A máme i zpětnou vazbu od rodičů, že děti se po kurzu EOV stávají šťastnějšími. Měli jsme i několik dětí, které se pokusily o sebevraždu nebo se nějakým způsobem poškozovaly, ale poté, co prošly kurzem, odešly jako úplně někdo jiný. Jako děti, které milují život a které pochopily, že není v pořádku si na něj chtít sáhnout.

Zvládají rodiče u svého dítěte tak náhlé změny? Dokážou se na ně po kurzu rychle napojit a změnit své vlastní chování a přístup natolik, aby dítě zůstalo šťastné?

Rodiče někdy nevědí, jak svoje děti vést, protože každé dítě je úplně jiné a každé potřebuje něco jiného. Navíc nemůžeme předat něco, co jsme třeba sami od našich rodičů nedostávali a to samé oni od těch svých. Proto po každé lekci dáváme rodičům konkrétní doporučení, co mají dělat jinak v jaké oblasti. Samozřejmě je na nich, jestli to změní nebo ne. Pokud se sami nezmění, tak nemůže dojít ani k žádné změně u dítěte, nebo změna, která se tam projevila, nebude trvalá a za nějaký čas se dítě vrátí do stavu, ve kterém bylo před kurzem. Jsou dva typy rodičů, kteří k nám s dětmi přicházejí. První typ je hodně motivovaný změnami, které u svého dítěte vidí, následuje doporučení instruktora a zajímá se o to, co může udělat ještě víc pro to, aby svému dítěti pomohl. A pak je druhý typ, který uvidí u svého dítěte změny a má pocit, že tím je problém vyřešen. Tito rodiče už pak nic dalšího nedělají. Ale takto to nefunguje. Jako rodiče bychom měli svoje dítě vést a doporučení dělat už napořád, abychom z něj vychovali ještě lepšího člověka.

Mají všechny děti, které rodiče do kurzu EOV přivedou, nějaký závažný problém?

Ve většině případů ano, a rodiče neví, jak ten „problém“ zvládnout, ať už se to týká zdraví, emocí nebo chování. Pracujeme třeba s dětmi, které mají problémy ve škole, špatně se soustředí a učí, jsou roztěkané, nepamatují si učivo. Metoda je ale skvělá i pro ADHD děti, máme zkušenosti i s autistickými dětmi nebo s dětmi s dětskou mozkovou obrnou. Dokonce i s dětmi, které mají Downův syndrom. Neslibujeme ani nenabízíme celkové uzdravení, ale v rámci kurzu dochází ke zlepšení emocionálního stavu, například děti s autismem se začínají více zapojovat do aktivit, některé se začaly usmívat nebo jim přestal vadit fyzický kontakt, což je pro tyto děti typické. Ale kurz je přínosný i pro děti, které nic zásadního neřeší. Může to být takový seberozvojový preventivní plán, aby měl rodič možnost své dítě lépe poznat, vylepšit s ním třeba komunikaci nebo vzájemné sdílení.

Je něco, s čím EOV nemůže pomoci?

EOV už jsem prozkoušela na různé způsoby a ještě mne nezklamalo. Jsem inženýrka, velmi skeptická, a v rámci této metodologie mi pod rukama prošlo už více jak 3000 dětí. A vždy bylo něco pozitivního, co si z kurzu dítě odneslo. Nikdy bych EOV neučila, kdybych si sama neověřila, že funguje.

Do jaké hloubky vidění se zavázanýma očima je možné jít?

Každé dítě je na jiné úrovni rozvoje. Viděli jsme děti, které dokážou číst z knihy, která je zavřená – jen do ní strčily ruku a v tom místě pak dokázaly přečíst, co tam bylo napsáno. Viděli jsme také děti, které umí vidět věci hodně na dálku nebo ve vedlejší místnosti nebo dokážou vidět za sebe. Dokonce jsou děti, které dokážou mít informace z minulosti nebo o budoucnosti, a jsou i děti, které ví, co si někdo jiný myslí, ale neřekne. Proto hlavní doporučení, které dostávají rodiče, když přijdou na kurz, jsou, aby od této chvíle už nikdy dítěti nelhali, a to ani milosrdnou lží, a aby samozřejmě nepoužívali žádné fyzické tresty, na děti nekřičel, ani jim nenadávali.

Pracujete i s dospělými?

Ano, i když většina instruktorů, které školíme, pracuje s dětmi od 6 do 21 let. Ale máme už i několik lektorů, kteří jsou vyškoleni na práci s touto metodikou pro dospělé. Práce s nimi je více zaměřená na emocionální traumata, která si v životě nesou. Potřebujeme tak více nástrojů k tomu, abychom je zbavili jejich aktuálních přesvědčení. Instruktor hledá příčinu v minulosti, protože dospělý si potřebuje zvědomit, kdy daná emoce vznikla, kdy tehdejší situaci nebyl schopen zvládnout nebo ji překonat. Tato příčina má za následek další vzorce chování a přesvědčení, které se v životě člověku opakují a znovu mu přinášejí podobnou zátěž nebo negativní pocity. A ve chvíli, kdy si zvědomíme to, kde to vzniklo, se tato emocionální zátěž rozpouští a docílíme toho, že se podobné situace nebo emoce přestanou opakovat.

Pracujete jen se současnými životy nebo jdete i do minulých, pokud na ně věříte?

Teď už na minulé životy věřím. Už mám zkušenost, že ne všechny emoce, které jsou hodně silné, vznikly v současném životě. A například děti mohou mít nějaké strachy nebo smutky, které nemají opodstatnění v přítomnosti, a je zřejmé že si to s sebou nesou z minulých životů.

Když dítě projde kurzem a zlepší se mu psychický stav, jak dlouho mu to vydrží?

Pozitivní změny mohou být trvalé, ale hodně záleží na změnách, které udělají rodiče. Jsem stále v kontaktu s dětmi, které si u mě prošly kurzem před těmi dvanácti lety, kdy jsem sama začínala, a všechny z nich dokončily studia na univerzitě, pracují a jsou zodpovědní za své chování i za své činy.

A když tenkrát přišly do kurzu, tak to tak nevypadalo?

Právě, že ne. Většina z těchto dětí se ke mně dostala, protože je chtěli za jejich chování vyloučit ze školy, a některé se několikrát pokusily o sebevraždu.

Mají nevidomí lidé lepší předpoklady pro to, aby mohli vidět?

U nevidomých lidí je potřeba rozlišit, jestli se už nevidomí narodili nebo přišli o zrak až později. Schopnost extraokulárního vidění se otevírá přes barvy a osobě, která se narodí již slepá a nezná stejnou definici barev jako lidé, kteří vidí, se složitěji vysvětluje, jakým způsobem se má dívat. A ten, který o zrak během života přišel, si nese stejné emocionální zátěže jako člověk, který vidí, ale nad rámec toho má ještě silné trauma nebo lítost z toho, že o svůj zrak přišel. Kurz EOV tak může být mnohem náročnější, protože se musí pracovat i s touto velkou přidanou zátěží.

Kdy jste sama poprvé vyzkoušela EOV?

Nešla jsem do kurzu proto, abych se stala instruktorem, ale protože jsem chtěla pomoci vlastním dětem. Dcera byla téměř bezproblémová, ve škole jí to šlo a měla dobré známky, ale syn měl ve škole velké problémy, byl velmi nesoustředěný a roztěkaný. V té době jim bylo 10 a 13 let. Vždy jsem snažila dávat oběma stejnou měrou, takže když jsem do kurzu přihlásila syna, chtěla jsem, aby jím prošla i dcera, i když to vypadalo, že ho nepotřebuje. A překvapilo mne, jaký efekt ten kurz měl. Uvědomila jsem si, že dcera byla vždy tichá a ostýchavá a kurz jí posílil sebevědomí, začala sebevědoměji jednat a vystupovat. Po kurzu se rozhodla, že bude zároveň studovat ještě jednu školu, přidala si třetí cizí jazyk a našla si brigádu. A u syna také proběhly velké změny, také vystudoval univerzitu a oba dva dostali za studijní výsledky stipendium. U syna byly změny tak rychlé a výrazné, že na to poukázali i učitelé ve škole. EOV jim pomohlo více se otevřít, nebát se a to jim zase otevřelo další životní cesty.

Silvie Jurečková

rozhovor ke stažení v PDF