Do jaké míry je venkovní svět zrcadlo? 🙃 Lidé, které potkáváme, nám často odrážejí naše vlastní vnitřní stavy, přesvědčení a zranění. Přesto se znovu a znovu necháváme vtahovat do emocí, které nejsou naše. Zlobíme se, když nás někdo kritizuje. Cítíme se odmítnutí, když nám někdo neprojevuje zájem. Vztekáme se na svět, když nám hází klacky pod nohy. Ale co kdybychom se na chvíli zastavili a uvědomili si, že většina věcí, které se kolem nás dějí, se nás vlastně vůbec netýká? Že to, co lidé říkají a dělají, je především odrazem jejich vlastních zkušeností, zranění a hodnotového systému? A že kdykoli si něco bereme osobně, dáváme druhým neviditelnou moc nad svými emocemi a životem?
