Kapacita naší mysli a našeho vědomí je mnohonásobně větší než běžně využíváme a o tom, že je možné se naučit vidět se zakrytýma očima už jsem v minulosti slyšela. Moc jsem ale nechápala, k čemu by to mohlo být dobré a popravdě, nijak zvlášť mě to nezaujalo. Pak jsem ale narazila na metodiku extraokulárního vidění (EOV), kterou rozvíjí a šíří mexická asociace Viendo por el Mundo a okamžitě jsem cítila, že se o téhle metodě chci dozvědět víc, a že její smysl je mnohem hlubší než jen naučit někoho „vidět se zavázanýma očima“.
Díky „náhodám“ se mi EOV tak dlouho pletlo do cesty, až došlo na osobní setkání se zakladatelku asociace Verenice Carvajal a odtud byl už jen malý krůček k tomu abych absolvovala kurz lektorů EOV.
Vidět dítě, jak se už během jedné, cca hodinové lekce, může takzvaně „rozkoukat“ a s maskou na očích vidí nejen barvy a tvary, ale klidně vám něco přečte, to je zážitek, ze kterého mám ještě teď husí kůži. To nejpodstatnější ale je, že aktivací extraokulárního vidění a s tím souvisejícím rozšířením vědomí, dítě získá úplně jinou představu o tom kým doopravdy je a co všechno může dokázat. Díky určitým mentálním cvičením se u dětí zlepšuje paměť a soustředění, zlepší se jejich vztahy v rámci rodiny i mimo ni a děti získají jednoduché nástroje jak zvládat své emoce a strachy (strach ze tmy, ze samoty…). Takové děti, potažmo lidé, už nejsou tak snadno manipulovatelní, ví, že se mohou spolehnout na svou vlastní intuici a sami se dokáží nejlépe rozhodnout co je správné a jakou cestou se mají v životě vydat.
Byly to opravdu náročné čtyři dny a myslím, že se z toho budu dalších pár dní vzpamatovávat, ale díky skvělým lektorkám Kátě a Páje a úžasné partě lidí to byl nepopsatelný zážitek, kterého rozhodně nelituji. To co mě ale nakonec přesvědčilo úplně nejvíc byly právě děti, protože všechny bez výjimky, včetně těch, které byly na kurz přivedeny tak trochu proti své vůli, odcházely s rozzářenýma očima a se širokým úsměvem od ucha k uchu.
Tato metoda je použitelná i u dospělých, ale většina z nás má v sobě mnoho vnitřních zranění a chybných přesvědčení, která nám tuto schopnost blokují, proto je to mnohem náročnější a nejde to vždy. Dopřejme to tedy alespoň našim dětem, třeba se tím alespoň trochu zlepší vyhlídky na naši budoucnost.
